Stružná

Až do roku 1949 se obec jmenovala Kysibl, (Kysible, německy Gießhübl, Gießhübel)[2].
První zmínka o osadě pochází z roku 1378. Ve 14. století byla osada manstvím hradu Andělská Hora. Ve východním cípu obce je dochován rybník, který byl součástí opevnění obdélníkové tvrze předpokládané po roce 1437. V té době získali Andělskou horu a Stružnou Šlikové, roku 1461 je získal Jiří z Poděbrad a roku 1463 věnoval svému synu Hynkovi. Roku 1466 se jich zmocnil míšeňský purkrabí Jindřich z Plavna, jehož potomci je drželi až do roku 1565. Již v roce 1536 je Stružná jmenována mezi vesnicemi tvořící přímou součást panství hradu Andělská Hora. V letech 1546 a 1570 je zmiňován rovněž zdejší poplužní dvůr. Protože v tu dobu sloužil jako šlechtické sídlo hrad Andělská Hora a mezi lety 1565 až 1570 se střídalo mnoho majitelů, obdélníková tvrz ve Stružné zchátrala a zanikla.
Od roku 1570 se stali majiteli Colonové z Felsu. Pravděpodobně již před rokem 1598 si Linhart Colonna z Felsu náhradou za zaniklou tvrz nechal ve Stružné postavit novou tvrz v místě dnešního zámku. V roce 1608 zdecimovala obyvatelstvo ve vsi velká morová epidemie, situaci nezlepšila ani bída v třicetileté válce. Za účast Linharta Colonny z Felsu ve vedení českého stavovském povstání byla roku 1621 jeho panství ve Stružné a v Nejdku zkonfiskována. V roce 1622 konfiskovanou tvrz Kysibl a hrad Andělskou Horu koupil císařský generál Heřman Černín z Chudenic.
Heřman Černín byl přísný katolík a tvrdě potlačoval dosud převládající evangelickou víru. Pevnou rukou správce panství Hoyera také nemilosrdně vykořisťoval své poddané. Docházelo k vážným konfliktům a k odmítání robotních povinností. Poddaní si roku 1637 na Heřmana Černína stěžovali i u císaře prostřednictvím své někdejší vrchnosti, členů felsovského rodu. Ačkoliv se Felsové od stavovského povstání s císařem usmířili, císař jejich stížnostem nevyhověl. Proto se vůdci poddaných tajně scházeli v odlehlých podhorských vsích Svatoboru, Dlouhé Lomnici a Bražci. V říjnu 1640 došlo na Andělské Hoře k velkému protestnímu shromáždění poddaných, kteří chtěli poslat k císaři novou stížnost. Protože poddaní nebyli ozbrojeni a nedopouštěli se násilností, odmítli proti nim císařští důstojníci z bochovské posádky zakročit. Vrchnost nemohla pokojné ale organizované povstání potlačit, až v roce 1680 byli za selského povstání mučeni a v Bochově popraveni dva poddaní ze Šemnic.
Ve 2. polovině 17. století nechal Humprecht Jan Černín z Chudenic přestavět tvrz na raně barokní zámek. Roku 1734 Černínové prodali panství hraběti Leopoldu Hartigovi. On a později jeho stejnojmenný syn rozšířili zámek ve Stružné na rozsáhlý a přepychový trojkřídlý objekt. V roce 1794 koupil panství v dražbě hrabě Jan Josef Stiebar z Buttenhaimu, který je dále roku 1810 musel prodat pražskému měšťanu Antonínu Hladíkovi. Následujícího roku zámek vyhořel a byl provizorně opraven. Až v roce 1829 prodal Antonín Hladík zámek hraběti Vilému z Neuberku. Od něho koupili zámek i panství roku 1863 hrabata Černínové-Morzinové, kteří nechali zámek pseudorenesančně přestavět a postavit nové dvě věže.
Zbytky panství, značně změněného první pozemkovou reformou koupil od Černínů v roce 1930 Leopold Šternberk, kterému byl v roce 1945 majetek zkonfiskován a zámek se tak stal majetkem československého státu. Roku 1948 přechází zámek pod správu armády. Silně zdevastovaný zámek prodala v 90. letech armáda do soukromých rukou.
Po Mnichovském diktátu, v letech 1938 až 1945 byl Kysibl součástí německého okresu Luditz. V roce 1939 zde žilo 533 obyvatel. Po druhé světové válce byla Stružná dosídlena českým obyvatelstvem. Název obce Kyselka byl používán za 1. republiky, většinou jen na mapách. Jinak se používal název Kysibl, nebo německý název Giesshübel. Namísto německého názvu obce byl v roce 1949 z návrhů Podhájí, Potočná, Podlesí a Stružná vybrán obyvatelstvem a členy místního MNV název Stružná. V letech 1949 - 1960 spadal Kysibl, resp. Stružná do okresu Karlovy Vary - okolí, od roku 1961 do okresu Karlovy Vary. Žalmanov a Peklo bylo přičleněno v roce 1949. V roce 1961 byly připojeny Horní Tašovice ( dříve jen Tašovice ) a Nová Víska.
Původní název obce se zachoval v názvu dnešní obce Kyselka u řeky Ohře, proslulé Mattoniho kyselkou. Pod Bukovou skálou (Buchstein) zde existovala malá ves, komolením časem vzniklo jméno Puchstein. Protože patřila ke Stružné (Giesshübl), byla označována Giesshübl-Puchstein či Giesshübl-Sauerbrunn. Již kolem roku 1790 byla Buková kyselka zásluhou Heřmana Jakuba Černína stáčena. Kyselku propagoval v 19. století balneolog Dr. Josef Löschner, obchodník s karlovarskou minerální vodou Heinrich Mattoni později reklamní kampaň Kysibelské Kyselky ještě zesílil a název Kyselka či se dostal do spojitosti výhradně s prameništěm minerální vody. K nezapomenutelnosti Kysibely přispěla i havárie stejnojmenného balónu na Zemské jubilejní výstavě v roce 1891. Na žádost Heinricha Mattoniho byl takto přejmenován balón majitele Maxmiliána Wollfa. Balon upoutaný na laně poskytoval za 3 zlaté odvážlivcům z výšky asi 100m výhled na Prahu. 16. června 1891 se měl uskutečnit první volný let, kapitán Wollf zůstal na zemi a do balónu přistoupil nadporučík CK pěšího pluku Vilém Vondruška. Balón po odpoutání velmi rychle vystoupal výš než 1000 m nad zem, kde tlakem rozpínajícího se plynu praskl. Tkanina balónu zafungovala jako padák a balón zůstal viset na komíně holešovické továrny zemědělských strojů Antonína Reiszenzahna. Vzduchoplavcům se kromě pár oděrek nic nestalo. Pro Maxmiliána Wollfa znamenala nehoda velkou pokutu a pro Heinricha Mattoniho nezapomenutelnou reklamu.