Prameny

První obyvatelé se zde usadili již začátkem 14. století. Byli to horníci, kteří zde tušili nerostné bohatství. Potok Roda, protékající středem obce, byl v polovině 14. století ustanoven jako hranice mezi panstvím Bečov a majetky kláštera v Teplé. Kvůli tomu se zde začaly vyvíjet dvě osady, a to Velký Sangerberg na levém bečovském břehu a Malý Sangerberg na pravém tepelském. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1357, kdy páni z Rýzmburka, tehdejší majitelé bečovského panství, jmenovali do funkce faráře Andrease. To také dokládá existenci zdejšího kostela zasvěceného sv. Linhartovi. V roce 1380 získala obec Žlutická městská práva. Hornictví dosáhlo vrcholu v 16. Století, kdy se v okolí obce velmi rozvíjela těžba cínu a stříbra. Již ke konci tohoto století však byla těžba ukončena, a to především kvůli špatné dosažitelnosti dalších ložisek.

Za třicetileté války tudy táhl švédský král Gustav. Vyplenil blízký Mnichov a cestou na Kynžvart rozbil ležení u obce Sangerberg. Traduje se, že občané Pramenů měli takou obavu, aby nedopadli jako v Mnichově, že se po dobu švédské přítomnosti stali protestanty. Obec byla ušetřena, ale občané byli obviněni církví z toho, že nesetrvali ve víře. Po třicetileté válce a úpadku hornictví se začalo v obci rozvíjet povoznictví a obchod. Obchodovalo se nejprve s plátnem či dobytkem, nakonec se však naplno rozvinul obchod s chmelem. V roce 1812 byla založena první oficiální obchodnická firma Kaspar Danzer & comp., ke které se následně připojilo ještě několik dalších. Obchodovalo se převážně se žateckým chmelem, po rozvoji železnice si firmy stavěly svá sídla a sklady přímo v Žatci. Na rodnou obec však nezapomínali, nejenže v obci často pobývali, ale také se snažili o její rozvoj. V roce 1870 tak čtyři nejzámožnější obchodníci založili v Pramenech lázně.

K léčebným kůrám se využívaly tři prameny vyvěrající v bezprostřední blízkosti. Byl to pramen Rudolfův, pramenící podobně jako pramen Giselin, v parku, který byl založen naproti lázním a pramen Vincentův, nad kterým byl později postaven dřevěný pavilonek. V lázeňském domě bylo čtyřicet pokojů, restaurace pro 200 lidí a několik společenských místností. Rozkvět obce dosáhl v roce 1873 vrcholu, v obci žilo téměř 2500 obyvatel. Díky tomu byl Sangerberg povýšen na město, získal také nový městský znak. Lázně se však již od založení potýkaly s nedostatkem hostů. Důvodem byly především blízké a mnohem dostupnější Mariánské Lázně a Lázně Kynžvart. Tak areál postupně měnil majitele, až se z něj kolem roku 1930 stala jen ozdravovna pro pracovníky Karlovarské porcelánky. Po roce 1947 a začlenění celé oblasti do vojenské újezdu Prameny sloužil lázeňský dům jako ubytovna pro důstojníky, následně mezi lety 1954–1958 byly v objektu ubytování pracovníci Jáchymovský dolů n.p. V průběhu působení armády a následném pobytu těžařů docházelo k postupné likvidaci většiny budov v obci. V roce 1958 byl zbořen kostel sv. Linharta, postavený již ve 14. století. I areál bývalých lázní postupně chátral. Do roku 1966 sloužil jako ozdravovna pro nemocné tuberkulózou, následně jako domov důchodců. V roce 1983 lázeňský dům vyhořel. Po nezdařilém pokusu o rekonstrukci musely být ruiny v roce 2000 kompletně demolovány. Všechny tři lázeňsky využívané prameny byly dlouhodobě neudržované stejně jako lázeňský park. Obec Prameny se dnes řadí k nejzadluženějším obcím České republiky a to především kvůli nezdařilému projektu stáčírny minerálních vod. I přesto se Prameny mohou pochlubit například několika nově upravenými vývěry minerálních vod. Jedná se především o Obecní pramen, Nový pramen a nedávno obnovené vývěry Rudolfova a Giselina pramene. V obci je také nově zrenovovaná socha sv. Jana Nepomuckého spolu s několika pomníčky a křížky. Do dnešních dnů se také zachovala budova staré radnice, která byla vystavěna u příležitosti povýšení na město v roce 1873. Architektonicky zajímavá je také budova dnešního obecního úřadu, vystavěná v historizujícím stylu rodinou Danzer roku 1858.