Novoveská kyselka

Slabě zemitá kyselka se stáčela do lahví tehdy zavedeného standardního objemu 0,33 l přímo u pramene bez technologických úprav. Pro vynikající trvanlivost a chuť byla exportním artiklem.
Pramen označený na mapě z roku 1879 měl pojmenování Petschauer Sauerbrunn (Bečovská kyselka), což lze spolu s dalšími údaji vyčíst na informační tabuli NS Mnichovské hadce. Je na jednom z 9 zastavení stezky, která se mezi Dominovou skalkou a Křížky napojuje na zeleně značenou cestu z Bečova nad Teplou do Pramenů v CHKO Slavkovský les. Trasa NS nemá vlastní značení – k orientaci poslouží výřezy map na každé z tabulí nebo vlastní turistická mapa.
Na dohled od zmíněné tabule je od 28. října 2010 altán s dalšími informaceni o zaniklém výletním místě u stáčírny. Z původních staveb zůstalo žulové roubení v podobě kašny nad šachtou pro jímání kyselky, kolem ní osmiboký půdorys základů původního altánu a sklep skladu pod domem správce.
Jen pamětníci vědí, že ještě roku 1969 byla v prostoru vypuštěného rybníka fošnami roubená studánka s minerálním pramenem a v okolním náletovém lesíku několik mofet s výrony oxidu uhličitého. O rok později byl lesík i se studánkou zaplaven nově napuštěným rybníkem, ale již v roce 1972 byl opět rybník vypuštěn a v okolí Novoveské kyselky hloubila průzkumné vrty Stavební geologie Praha. Pracoval zde v jedné partě Emil Zátopek. Studánka zanikla v důsledku vrtů a přístup do šachtice k Novoveské kyselce byl zakryt betonovými panely. Z dalších vrtů v místě trosek níže položené stáčírny a lázeňského hostince u Grünské kyselky vytékala voda s bahnitou příchutí. Dva vývěry v lázeňském altánu a ve studánce u bývalé tančírny zanikly.
Nejsou mi známy výsledky balneologického průzkumu z let 1972–1973, po kterém zůstal nápis na žulové kašně. Tu zčásti zaplavila zvýšená hladina znovu napuštěného rybníka na dalších dvanáct let. Zdejší kyselky měly vysoký obsah kationtů magnesia – Grünská 450,6 mg na 1 litr a Novoveská 120,6 mg na 1 litr.
Lokality Novoveské a Grünské kyselky se staly předmětem zájmu firmy Mattoni, takže na jaře roku 1995 byl rybník opět vypuštěn pro umístění jímacích vrtů, na kterých nyní stojí budky charakterizující proměnu využívání krajiny a jejích přírodních darů minerálních vod. Z vrtů je směs ze zdrojnic Novoveské a Grünské kyselky vedena potrubím délky cca 5 km do stáčírny u Mnichova. Po průmyslové úpravě má obchodní název Magnesia. V této souvislsti stojí za povšimnutí výpis z chemického rozboru obou kyselek podle údajů z roku 1968, jak je zapsán na informační tabuli, a jeho srovnání s údaji na obalu lahví Magnesie v obchodech (Mg2+ 179 mg/l, přičemž se výrobce odvolává na údaje v povolení Ministerstva zdravotnictví, nikoliv na zaručený obsah minerálů).
Chuť původní Novoveské kyselky nelze okusit, protože zpřístupnění vývěru je technicky a finančně zatím nedostupné a ostatně vzhledem k masívním odběrům mineralizované vody z okolních vrtů se určitě její kvalita pozměnila. Ani blízká Grünská kyselka není, co byla, ale pro veřejnost aspoň vyvěrá z potrubí pod altánem v údolí jižně cca 600 m od značené cesty. Vydatnost silně kolísavého přepadu z prameniště se pohybuje kolem 1 litru za minutu.
V budoucnu snad dojde ke zpřístupnění studny Novoveské kyselky, která byla nově představena účastníkům V. Dne kraje živých vod (více v článku Den živých vod 2010). Leckteré zapomenuté i zanikající minerální prameny již nadšenci ve svém kraji obnovili a nabízejí je poutníkům bez touhy po zisku.

Přístup: Po zeleném značení z Bečova nad Teplou (4,5 km od nádraží na trati č. 149 Mariánské Lázně – Karlovy Vary, 5,3 km od autobusu linky Plzeň – Karlovy Vary nebo Sokolov) a z Pramenů (6 km od autobusu linky Mariánské Lázně - Prameny). Mapa KČT č. 2 Slavkovský les a Mariánské Lázně 1:50 000.

Článek napsal p. Stanislav Wieser pro časopis TURISTA vydávaný Klubem českých turistů.